Turnaj krajů U13 pohledem trenéra výběru Prahy!

Turnaj reprezentací krajů v kategorii U13 patří každoročně k největším událostem mládežnického hokejbalu. Nejde jen o prestižní srovnání sil mezi regiony, ale i o důležitý vývojový mezník pro hráče, kteří se často poprvé setkávají s reprezentací v dresu svého kraje. Pro trenéry je to zároveň možnost sledovat, jak si mladí hráči vedou pod tlakem, v náročném herním tempu a v kolektivu složeném z nejlepších z celé oblasti.

Jako trenér týmu Prahy U13 jsem na tento turnaj odjížděl s velkým očekáváním, ale zároveň s pokorou. Výběr hráčů nebyl jednoduchý – konkurence v hlavním městě je obrovská a museli jsme zohlednit nejen herní dovednosti, ale i charakter a schopnost zapadnout do týmu.

Naše příprava byla intenzivní, ale omezená časem. Kluci se rychle sehráli, což pro mě jako trenéra bylo důkazem jejich mentální vyspělosti a týmového ducha. Už v přípravných zápasech bylo vidět, že máme v týmu jak výborné individualisty, tak srdcaře ochotné obětovat se pro tým.

Samotný turnaj byl velmi náročný. Kvalita soupeřů rostla s každým utkáním a každý tým měl ve svém středu několik mimořádně talentovaných hráčů. Naši kluci se ale nezalekli. Předvedli nejen hokejbalovou dovednost, ale i odolnost, týmovou spolupráci a zápal.

Z trenérského pohledu mě těší, že se hráči dokázali adaptovat na různé herní styly, plnit taktické pokyny a zároveň si udržet vlastní kreativitu. Největším přínosem ale bylo, že z turnaje odjížděli jako jeden tým – stmelený zážitkem, který jim nikdo nevezme.

Děkuji všem hráčům, realizačnímu týmu i rodičům za podporu a obrovské nasazení. Tento turnaj ukázal, že Praha má silnou budoucnost a v této generaci roste řada hráčů, o kterých ještě určitě uslyšíme.

Pátek – zápas proti Pardubickému kraji

Do turnaje jsme vstoupili proti velmi silnému soupeři – Pardubickému kraji. Věděli jsme, že půjde o těžký start, ale kluci do utkání vlétli s obrovským odhodláním.

Hned v čase 0:24 jsme otevřeli skóre, když se po rychlé akci trefil Vojtěch Holý, asistoval mu Patrik Lanc. Tento brzký gól tým skvěle nakopl a dal nám potřebný klid.

V čase 5:34 jsme využili přesilovou hru – Teodor Jehlík přesně zakončil, na jeho brance se podíleli Vojtěch Holý a Adam Hurych. Bylo vidět, že hráči výborně spolupracují a dokáží zužitkovat i speciální situace.

Pardubice však nic nevzdaly a po naší hrubé chybě při střídání v čase 7:14 snížily – trefil se Jáchym Štefek, asistoval mu Tomáš Hruška. Kluci ale okamžitě odpověděli: v čase 7:23 zvýšil Adam Vrábel po krásné kombinaci s Patrikem Lancem a Vojtěchem Holým.

Ve druhém poločase se hra uklidnila, převažovala taktická „hlídací“ hra. V samotném závěru – v čase 23:48 – ještě Pardubice snížily gólem Kryštofa Rokose po asistenci Jana Ludvíčka, ale naši kluci si už výhru pohlídali.

Výsledek: Praha – Pardubický kraj 3:2

Tento zápas ukázal charakter týmu – odolnost, rychlou reakci na tlak soupeře a schopnost kontrolovat vývoj utkání. Velmi dobrý start do turnaje, který nám dodal sebevědomí.

Sobota – 1. zápas proti výběru dívek U16

Druhý turnajový den nás čekal specifický soupeř – výběr dívek do 16 let. Přestože jsme do utkání vstupovali jako favorité, utkání nám připomnělo, jak důležité je jít do každého zápasu naplno a s respektem.

Kluci soupeřky zpočátku lehce podcenili a už v čase 4:32 jsme inkasovali – Natálie Frýdlová se prosadila po přihrávce Elišky Hlouškové. Dívky hrály s nasazením, výborně kombinovaly a v brance měly výraznou posilu: Aničku Staňkovou, gólmanku z pražského klubu, která naše kluky velmi dobře zná. Sama si o nasazení proti nim požádala – a bylo to na hřišti znát.

Anička předvedla několik skvělých zákroků a dlouho držela vedení holek. Až v čase 15:14 jsme se dočkali vyrovnání – Jakub Hořák zakončil povedenou akci s asistencí Daniela Kropíka.

Dívky ale nadále tlačily, vytvořily si několik šancí a zápas dospěl do nájezdů.

V nich se nám bohužel nedařilo:

· Vojtěch Holý neproměnil

· Natálie Frýdlová naopak opět skórovala

· Václav Sýkora se pokusil o technickou parádu – lehký padáček přes známou brankářku – ale střela šla nad

· Tereza Nestrojilová neproměnila

· Patrik Lanc také nezakončil úspěšně

Výsledek: Praha – Výběr dívek U16 1:2 po nájezdech

Tento zápas byl pro tým cennou lekcí. Ukázal, že hokejbal se hraje hlavou i srdcem a že každého soupeře je třeba respektovat. Zároveň je třeba sportovně uznat výkon dívek – hrály skvěle, organizovaně a s velkým nasazením.

Sobota – zápas proti Jihočeskému kraji

Po náročném a emotivním poledním zápase proti výběru dívek U16 nás čekal další soupeř – Jihočeský kraj. Kluci nastoupili s velkým nasazením, ale bylo vidět, že porážka z předchozího zápasu v nich stále rezonuje.

První poločas se nesl v nervózním duchu. V čase 8:53 jsme inkasovali – Martin Řežábek skóroval po asistenci Jana Bušty. Bohužel se na hráčích začala projevovat únava nejen fyzická, ale i psychická. Do konce poločasu už nedokázali najít energii a spíš jen "přežili" úvodní část.

Do druhého poločasu ale kluci vstoupili s novou chutí. A hned po 49 vteřinách srovnal skóre Patrik Lanc, asistoval Vojtěch Holý. Byla to jiskra, která tým znovu probudila. Za další dvě minuty se prosadil Michael Mellen po skvělé nahrávce nejmladšího v kabině Richarda Steinbacha – a tým začal znovu věřit.

Další gól na sebe nenechal dlouho čekat – po pouhých 30 sekundách skóroval Adam Vrábel, opět po asistenci Vojtěcha Holýho. Rázem jsme vedli 3:1 a atmosféra na lavičce i v hledišti se úplně změnila. Zdálo se, že se vracíme na vítěznou vlnu.

Ale právě tento pocit se nám stal osudným. Hráči si začali myslet, že mají zápas pod kontrolou, a polevili. Jihočeši nás ale rychle vrátili na zem – nejprve Martin Řežábek (asistence Jiří Hronek), o minutu a čtvrt později znovu Jiří Hronek (asistence Řežábek) a skóre bylo rázem vyrovnané.

Tlak soupeře sílil, náš tým se začal bortit nejen herně, ale i mentálně. V čase 23:19 jsme dostali rozhodující gól od Tomáše Hanzlíka, na kterém se podílel znovu Martin Řežábek.

Výsledek: Praha – Jihočeský kraj 3:4

Tento zápas byl možná nejbolestivější z celého turnaje. Po nádherném obratu přišel hořký konec, který zanechal hlubokou stopu. Na střídačce i po zápase padlo nespočet slz – zklamání, smutek, ale i vyčerpání. Z trenérského pohledu ale i takové zápasy formují charakter. Hráči si prošli těžkým momentem, který je může v budoucnu posílit.

Neděle – zápas proti Jihomoravskému kraji

Nedělní ráno nás postavilo proti Jihomoravskému kraji. Na první pohled soupeř nepůsobil tak nebezpečně jako ti předchozí, ale právě to bývá nejzrádnější. Ukázalo se, že tým dokázal využít každou příležitost a kladl odpor po celých 24 minut.

My dobře víme, že klukům psychicky pomáhá, když dají první gól co nejdříve. A právě to se povedlo: už v čase 0:38 otevřel skóre Václav Sýkora po nahrávce Vojtěcha Holýho. Zdálo se, že to bude ten správný impulz, který kluky vytáhne ze sobotní smůly.

Jenže Jihomoravané brzy srovnali – v čase 3:51 se prosadil Tobiáš Mohyla, asistoval Šimon Pinkas. Naše hra se najednou zadrhla a chvíli trvalo, než jsme znovu chytili rytmus. Pomohla i hlasitá podpora rodičů, která z tribun hnala hráče dopředu.

V čase 5:39 vrátil vedení Praze Vojta Holý, kterému asistovali Jakub Hořák a Adam Vrábel. Hned 22 sekund poté jsme udeřili znovu – tentokrát se trefil Jakub Hořák po souhře s Davidem Lukášem Strapinou a Patrikem Lancem. První poločas jsme tak uzavřeli s příznivým vedením 3:1 a znovu se probudila naděje.

Do druhého poločasu šel tým odhodlaně. Bojoval, blokoval střely, tlačil soupeře a přitom čelil dvěma oslabením, která ubránil. Přesto v čase 22:49 snížil Jihomoravský kraj – trefil se Šimon Molnár, asistoval Lukáš Nezpěvák.

Závěr zápasu byl nesmírně nervózní. Na lavičce i v hledišti rodiče odpočítávali každou vteřinu. Všichni jsme věděli, že pokud chceme pomýšlet na medaili, tenhle zápas prostě musíme zvládnout. Kluci dřeli do posledního metru hřiště a tlak soupeře ustáli.

Výsledek: Praha – Jihomoravský kraj 3:2

Byl to boj s velkým "B". Po sobotních ztrátách to byl zápas, který kluky znovu spojil, zvedl morálku a ukázal, že srdce a týmový duch dokážou zázraky.

Emoce na druhou – společně za postup

Po výhře nad Jihomoravským krajem jsme věděli, že cesta do semifinále ještě není jistá. Naše šance závisela na výsledku jiného utkání – zápasu dívek U16 proti Jihočeskému kraji. Abychom postoupili, holky musely vyhrát.

A tehdy se stalo něco výjimečného. Celý náš tým – hráči, rodiče, trenéři – se semkl a začal fandit soupeři, a to s obrovským nasazením. V hale nebylo slyšet vlastního slova. Bubnovalo se, skandovalo, volalo. Kluci, kteří ještě den před hráli s dívkami vyrovnaný a těžký zápas, jim teď ze všech sil drželi palce.

Možná je trochu smutné, že jsme museli spoléhat na výsledek druhého týmu, ale z pohledu lidského a týmového to byla neuvěřitelná scéna. Všichni stáli při sobě – jako jeden tým. A dívky se díky tomu opravdu rozlétly. Každý jejich gól roztleskal celou arénu. Létaly klobouky, padaly objetí a emoce šly naplno.

Ten moment, kdy se radost holek stala i naší radostí, je něco, co se nedá úplně popsat – to se musí zažít. A právě tahle energie, tohle propojení a opravdový týmový duch jsou to, co dělá sport krásným.

Holky zápas vyhrály. A my – i díky nim – postoupili do semifinále.

Semifinále – proti Středočeskému kraji

Postup do semifinále nás postavil proti jednomu z nejtěžších možných soupeřů – Středočeskému kraji. Týmy se navzájem velmi dobře znají, kluci proti sobě hrají pravidelně během sezóny a ta vzájemná historie je hluboká. Bohužel to někdy znamená i mentální blok – do zápasu někteří hráči šli s vědomím, že Středočeši jsou "nad námi".

Ale letos jsme chtěli něco změnit. Cíl byl jasný – získat zpět zlatou medaili z loňska. Kluci se semkli, rozhodli se to zkusit – a i když nebyli favorité, šli do toho s chutí a srdcem.

Bohužel opět rozhodl první gól – a tentokrát padl na opačné straně. V čase 1:46 se v přesilovce prosadil Vítek Mayer, asistovali Jan Tatíček a Jakub Gerlich. Tenhle moment nás přibrzdil, a i když jsme bojovali, soupeř diktoval tempo.

Zápas byl mimořádně tvrdý – hodně faulů, emoce, vyloučení, dokonce trestné střílení. Hra se často kouskovala a bylo těžké udržet koncentraci. Hráči byli viditelně rozladění, což se projevilo i v další části hry.

V čase 15:37 přidal druhý gól Leoš Gerlich po přihrávkách Vojtěcha Sajdla a Michala Pokorného. A když v samotném závěru (23:11) zvýšil na 3:0 Adam Dušek, znovu asistoval Pokorný, bylo rozhodnuto.

Středočeši předvedli silový, důrazný a efektivní hokejbal. My jsme se snažili, ale v takovém tempu a pod takovým tlakem už bylo těžké najít cestu zpět.

Výsledek: Praha – Středočeský kraj 0:3

Byl to zápas, který bolel – fyzicky i psychicky. 4 vyloučení na každé straně, tvrdé souboje i zlomené srdce. Ale i to k hokejbalu patří. Tým věděl, že ještě není konec – čekal nás zápas o bronz, poslední šance proměnit dřinu a úsilí v medaili.

Zápas o 3. místo – proti Ústeckému kraji

Do posledního zápasu turnaje šli kluci s jasným cílem – vyhrát a přivézt domů medaili. Věděli, že je to jen a jen na nich. Bylo před nimi posledních 24 minut, posledních pár šancí, poslední běhy. Nohy bolely, ruce byly otlučené, hlava unavená, ale nikdo si nestěžoval. Všichni šli do toho naplno – naposledy.

Začátek ale nebyl ideální. Už v čase 3:08 jsme inkasovali první gól a v tu chvíli se v hale zatajil dech. Rodiče i trenéři věděli, jak moc kluky umí první gól rozhodit – a jak moc potřebují klid. Ale naštěstí tentokrát se nenechali zlomit.

V čase 4:20 vyrovnal Vojtěch Holý, asistoval Václav Sýkora. Tenhle gól byl zlomem – hra se srovnala, emoce se uklidnily a začalo se znovu. Jakoby bylo skóre 0:0.

Kluci znovu běhali, blokovali, bránili, makali. A odměnou jim byl další gól – v čase 5:52 se prosadil Jan Kotal, po asistencích Daniela Kropíka a Patrika Lance. První poločas jsme tak zakončili vedením 2:1 – ale to nejtěžší mělo teprve přijít.

Druhá polovina byla nekonečná. 12 minut se táhlo jako hodiny. Ústí nás tlačilo, chtělo také medaili. Hrálo se nahoru-dolů, a několikrát jsme se doslova modlili, aby míček neskončil v naší síti.

Ale kluci to zvládli. A zásadní roli sehrál nejstarší muž výběru brankář Jiří Absolon. Jeho zákroky byly neuvěřitelné. Chytal jistě, s přehledem, a když bylo nejhůř, byl tam. Na lavičce i v hledišti to prožívali snad ještě víc než na hřišti – jeho maminka po každém zákroku vydechla tak, jako by předtím vůbec nedýchala.

Rodiče stáli, fandili, odpočítávali každou vteřinu. A kdyby to šlo, posunuli by čas dopředu silou vůle. Ale kluci to zvládli sami.

Zvládli to. Vyhráli jsme. A vezeme domů bronz.

Výsledek: Praha – Ústecký kraj 2:1

Po zápase už slzy nebyly zklamání. Byly to slzy štěstí. Radost, objetí, pohár v ruce – i když "jen" za třetí místo, pro nás má cenu zlata. Tým ukázal srdce, odhodlání a sílu.

A aby toho nebylo málo – nejlepším hráčem turnaje byl vyhlášen náš kapitán Vojtěch Holý. Ocenění zcela právem. Byl tahounem týmu na hřišti i mimo něj. Skvělý lídr, který v každém zápase nechal všechno.

Závěrečné shrnutí

Turnaj reprezentací krajů U13 nebyl jen o gólech a výsledcích. Byl to příběh o partě kluků, kteří spolu táhli za jeden provaz, překonali těžké chvíle, uměli se zvednout po pádu a v závěru si vybojovali medaili.

Děkuji každému jednomu hráči za nasazení a obětavost, rodičům za neutuchající podporu, realizačnímu týmu za trpělivost a srdce, které do toho všichni dali. A hlavně – děkuji za tým, který byl víc než jen výběrem hráčů.

BRONZ patří Praze. Ale hlavně patří vám všem.